Rekuperace tepla
Rekuperace tepla nebo-li zpětné získávání tepla je děj, v průběhu kterého se studený čerstvý vzduch, který je přiváděn do místností, předehřívá teplým odpadním vzduchem, který je odváděn z místností ven. Používá se také pojem rekuperace vzduchu. V průběhu tohoto procesu nedochází ke smíchání čerstvého a odpadního vzduchu. Tento děj probíhá v tzv. rekuperačním výměníku, který je nejdůležitější částí celého systému a je součástí rekuperační jednotky. Na rekuperační jednotku je napojeno potrubí pro přívod a odvod vzduchu. Proudění vzduchu zajišťují ventilátory, které jsou umístěny na odtahu odpadního a přívodu čerstvého vzduchu.
V letním období je výhodné použití tzv. bypassu (obtoku), kdy je v noci do místností přiváděn chladný vzduch a není v rekuperačním výměníku ohříván od teplého odváděného vzduchu.
Rekuperační jednotka pomáhá omezovat energetické ztráty, které vznikají při větrání okny. Rekuperace tak podstatným způsobem snižuje náklady vynaložené na vytápění (rekuperační jednotka sama o sobě nevytápí, ale zajišťuje větrání objektu takovým způsobem, aby byly minimalizovány tepelné ztráty s větráním související).
|
Příklad umístění rekuperační jednotky a rozmístění potrubí pro přívod a odvod vzduchu |
 |
V souvislosti s rekuperací se používá pojem účinnost rekuperace (účinnost zpětného získávání tepla) - stupeň, v jakém je výměník schopen využít teplo z odpadního vzduchu pro ohřev čerstvého chladného vzduchu.
Při větrání okny dosahujeme nulové účinnosti, kdy je teplý vzduch bez užitku odváděn z místnosti a na jeho místo je přiváděn studený čerstvý vzduch.
Reálná účinnost rekuperace se dle typu rekuperační jednotky pohybuje většinou v rozmezí 30 až 90 % (rekuperační jednotky s dobrou účinností - nad 60 %, rekuperační jednotky se špičkovou účinností - nad 80 %).
Při nízkých teplotách nasávaného vzduchu dochází ke kondenzaci vzdušné vlhkosti, a tím ke zvýšení účinnosti. Vzduch může při určité teplotě obsahovat jen určité množství vodní páry. Vzduch s vyšší teplotou pojme větší množství vodní páry než vzduch chladnější. Čím vyšší je teplota vzduchu (a tím i teplota páry), tím více páry může vzduch obsahovat, aniž by pára začala kapalnět. Ve chvíli, kdy se vzduch začne ochlazovat, začne pára kondenzovat. Kondenzace nastává, pokud teplota klesne pod tzv. rosný bod = teplota, při které je vzduch maximálně nasycen vodními párami.
Vlhký vzduch má větší tepelnou kapacitu než vzduch suchý. To znamená, že při procesu rekuperace, kdy teplý vlhčí vzduch předává svou tepelnou energii studenému suššímu vzduchu, se přiváděný vzduch ohřeje více, než se odváděný vzduch ochladí.